Když jsem vyrůstal v katolické církvi, od mala jsem byl veden k tomu být věřící a říkat, že věřím v Boha. Nikdy jsem se ale příliš nezamýšlel nad tím, kdo to je Ježíš a jistě by mě nikdy nenapadlo, že by Ježíš mohl být Bůh. Znal jsem příběh o tom, jak proměnil vodu ve víno, o tom jak chodil po vodě a jak uzdravoval nemocné. Věděl jsem, že byl ukřižován a že třetí den vstal z mrtvých, což jsou všechno zázraky jistě hodné samotného Boha, přesto mi ale nikdy tohle spojení nedošlo. 

Spíše jsem se setkával s jeho jménem v negativním smyslu, když někdo nadával nebo klel, něco se nepodařilo. Ježiši sem, Ježíš Maria tam, všichni to známe. Slýchával jsem to tak často, že jsem měl tendenci to říkat také a vždycky když mi to “uteklo” mi bylo vysvětleno, že nesmím, protože beru jeho jméno nadarmo. Měl jsem tudíž k jménu Ježíš respekt, ale nevěděl jsem proč.

Negativně jsem vnímal také, že Ježíše vidím pořád někde ukřižovaného na kříži. V kostele, na různých místech po městě. Nechápal jsem o co jde, a hlavně o koho jde, nikdy jsem nedal Boha a Ježíše Krista dohromady a rozhodně jsem s ním nikdy neměl žádný vztah a jsem si jistý, že bez studia Bible bych nikdy nevěděl a nerozuměl tomu, kdo Ježíš je a že na tom kříži byl i kvůli mě.

A to je problém, protože já měl vždycky pocit, že znám Boha, ale nikdy jsem neznal Ježíše Krista. 

A Ježíš říká ve svém písmu:

“Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ‘Jan 14:6

Říkám si, kolik lidí to může mít tak, jako jsem to měl já. Jsou věřící, chodí nebo nechodí do kostela, myslí si, že znají Boha, ale přitom neznají Ježíše Krista a nemají s ním žádný vztah. 

Kdo tedy je Ježíš Kristus?

Nemůžeme začít mluvit na toto téma a nezmínit C.S. Lewise, pravděpodobně nejvlivnějšího spisovatele 20. století (znáte Letopisy Narnie?), který mluvil o tom, že Ježíš, o kterém čteme v Bibli, je buď lhář a blázen a nebo skutečně náš Bůh, který sám říká, že je. Já sám musím říct, že při čtení Bible, při čtení o jeho životě, pokud vezmeme v potaz všechno, co Ježíš tvrdil, prohlašoval a dělal, tak nám skutečně zůstávají pouze dvě možnosti, buď je Ježíš naprostý blázen, zralý být zavřený do blázince, a nebo je to skutečně Bůh sám v lidské podobě. Opravdu nelze o někom říct, že to je skvělý učitel, velice morální a osvícený člověk, pokud sám o sobě tvrdí, že je Bůh, že existoval vždy, že za nás zemře, vstane z mrtvých a přitom to poté neudělá a není to pravda. Buď to není pravda a je to lhář a blázen, nebo to pravda je a je to Bůh, jiná možnost není.

Mnoho dnešních náboženství (hlavně Islám a některé kulty jako Svědkové Jehovovi) říká, že ježíš byl prorok, že to byl skvělý učitel, vysoce morální člověk, nebo, že byl Božím prvním stvořením, ale nebyl to Bůh. Pro někoho to byl “spirituální guru”, ten nejvíce osvícený, ten co měl k Božství nejblíže.  

Jak již ale bylo zmíněno, Ježíš nám nedává prostor pro náš vlastní názor nebo naší vlastní představu, on nám naprosto jasně ve svém písmu říká, kým je. 

Pokud bych to převyprávěl vlastními slovy, tak Ježíš nám říká, že není lhář a není blázen.  Naopak říká, že není nikdo jiný než samotný Pán Bůh. A říká nám to opakovaně.

V Bibli jistě existuje řada “doktrín”, které si každý vykládá trochu jinak a každý může dospět k jinému závěru. Tohle ale není jedna z nich a buďme za to vděční, protože na faktu, že Ježíš je Bůh sám v lidské podobě, stojí celá křesťanská víra a nikdo se nemůže dostat do nebe jinak, než na základě tohoto faktu.

Proč vlastně máme čtyři evangelia? Matouš, Lukáš, Marek a Jan? Všichni mluví o tom stejném, o životě a skutcích Ježíše Krista. Ale díky nim, máme důkaz od čtyř očitých svědků v podobě historických dokumentů, které popisují stejné historické události ze čtyř úhlů pohledu, přičemž nikdy nejsou v rozporu, naopak se vzájemně doplňují a dohromady vytváří obrázek o tom, kdo Ježíš ve skutečnosti je. Vytváří naprosto neprůstřelný důkaz o tom, že Ježíš skutečně je tím, kdo tvrdí že je, že je Bůh a že opravdu chodil po této planetě v lidské podobě, dělal zázraky, byl ukřižován, zemřel a třetí den vstal z mrtvých. 

Proč čtyři důkazy? Zkrátka abychom měli jistotu, abychom nemuseli věřit slepě a aby křesťanská víra měla pevný základ. Protože pokud skutečně nežil člověk, který se jmenoval Ježíš Kristus, pokud to nebyl Bůh sám v lidské podobě a pokud za nás za všechny nezemřel na kříži a třetí den nevstal z mrtvých, tak křesťanská víra nemá žádný smysl a já tenhle blog píšu zbytečně. 

A my navíc jako důkaz nemáme jenom čtyři evangelia, máme i zbytek Bible, především celý Starý Zákon, který prostřednictvím proroctví mluví o příchodu spasitele Ježíše Krista už stovky let před tím, než se narodí. 

Sám Isaac Newton studoval Danielovo proroctví ve Starém Zákoně, které je z 5.-6. století před Kristem a na rok a měsíc přesně předpovídá příchod Ježíše do Jeruzaléma v roce 32 AD. 

Prorok Zachariáš napsal v letech 518-520 BC:

‘Velice jásej, dcero sijónská, hlahol, dcero jeruzalémská! Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý a vítězný. Pokorný, jede na oslu, na hříběti, osličím mláděti. ‘Zachariáš 9:9

A o téměř 500 let později přijíždí Ježíš do Jeruzaléma skutečně na mláděti osla. 

Prorok Isaiáš mezi lety 687-742 BC napsal:

‘Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka (panna) otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel. ‘Izaiáš 7:14

Více než 700 let před narozením Ježíše máme zmínku o tom, že sám Immanuel (v překladu Bůh s námi) se narodí panně. A skutečně se tak stane, Marie nadpřirozeně otěhotní, dokonce je obviněná z cizoložství, protože je zasnoubená s Josefem a kdo kdy slyšel o tom, že by panna mohla otěhotnět. Musela mu být přece nevěrná. Nemusela, a ti kteří v té době četli Starý Zákon to věděli. 

A co napsal prorok Mícheáš více než 700 let před narozením Ježíše?

‘A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten , jehož původ je odedávna, ode dnů věčných. ‘Micheáš 5:1

I člověk, který je skeptik, nemůže tohle vysvětlit jinak, než že Bible je inspirována Bohem samotným, je to jediná kniha na světě, která skutečně předpovídá budoucnost a předpovídá příchod spasitele Ježíše Krista, který je Bohem v lidské podobě. A to nemluvím o tom, že podobných proroctví jsou v Bibli stovky. 

Dejme tomu, že jsme přijali, že Ježíš je Bůh, ale proč sám všemocný Bůh vzal na sebe podobu člověka a přišel mezi nás? 

Když začnete studovat Bibli, tak rychle zjistíte, že je celá od začátku až do konce o příchodu našeho spasitele, našeho zachránce.

Když jsem jako malý stál v kostele a rozhlížel se okolo sebe, všude jsem viděl kříže. Proč jsou tam všude kříže, k čemu jsou? Samozřejmě je to symbol, který poukazuje na kříž, na kterém Ježíš před téměř 2 000 lety v Izraeli, v Kalvárii zemřel za naše hříchy.

Je to symbol našeho vykoupení, naší spásy, naší záchrany. Ježíš sám říká, přišel jsem vás zachránit, přišel jsem za vás zemřít. 

A v tuhle chvíli asi přichází odpověď na otázku, jak jsem mohl chodit dvacet let do kostela a neznat Ježíše Krista.

Chození do kostela a náboženství obecně je totiž vždy o nějaké snaze člověka přiblížit se k Bohu, snažit se vše dodržovat a chovat se tak, abychom “natáhli ruku” směrem k němu a dosáhli na něj. Ježíš nám ale říká, že se svým chováním zachránit nemůžeme, že na něj nikdy nedosáhneme, ale že on sám se přiblížil a natáhnul svojí ruku směrem k nám, sestoupil z nebes a dal nám možnost být zachránění. Tím, že sestoupil z nebes, vzal na sebe podobu člověka a položil za nás život, zaplatil cenu za moje a za vaše hříchy a dává nám tím příležitost být od hříchu zachráněni.

A každý z nás ví, že má hřích, od kterého potřebuje zachránit. Všichni hřešíme každý den a jsme zamotaní v síti, z které se nemůžeme dostat. Ježíš, protože je Bůh, jako jediný byl schopen žít život bez hříchu, a mohl ten dokonalý život vzít, položit ho za nás za všechny, vzít na sebe naše hříchy a svůj dokonalý věčný život nabídnout nám, pokud ho přijmeme.

Bible říká a realita je tudíž taková, že během tohoto života, budeme muset o osobě Ježíše Krista všichni udělat rozhodnutí s věčnými důsledky.

Buď je to blázen a lhář, a to největší blázen a lhář, co kdy chodil po téhle planetě, nebo je to Bůh sám, který sestoupil z nebe mezi nás, aby nás zachránil od našeho hříchu a dal nám věčný život. 

Tvrzení, která Ježíš pronesl nám nedávají jinou možnost.

Ježíš nám říká, že žijeme věčně, že to smrtí nekončí. 

‘Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?” ‘Jan 11:25-26

Ježíš nám tvrdí, že sám je vzkříšení a věčný život a poté nám to potvrdí vlastní smrtí a zmrtvýchvstáním. 

Ježíš nám tvrdí, že po smrti pokračujeme ve věčném životě, v Nebi nebo v Pekle. A dává nám jasně najevo, že nechce abychom skončili v Pekle. Byl ochoten zemřít tou nejhorší, nejkrutější, nejvíc ponižující smrtí, abychom neskončili v Pekle. 

Dokážeme si představit, co Ježíš musel pro každého z nás vytrpět?

Většinou slyšíme, že Ježíš byl ukřižován a příliš se nad tím nepozastavujeme. V písmu ale máme mnoho zmínek o tom, jak probíhalo jeho umučení a byla to skutečně ta nejhorší smrt, jakou člověk dokázal druhému v té době způsobit. Jak říká List Židům, Ježíš skutečně zakusil smrt za každého. 

Utrpení Ježíše začalo už den před ukřižováním, když se v Getsemanské zahradě připravoval na to, že na něj dopadne Boží hněv za všechno zlo, které člověk kdy vykonal nebo vykoná.

Opakovaně v modlitbě prosil Otce, brečel a naříkal, ptal se, jestli neexistuje nějaký jiný způsob, jak se vypořádat s hříchem a jak nás všechny zachránit.

V Evangeliu podle Lukáše máme dokonce zmínku o tom, že Ježíš byl tak extrémně rozrušený, že potil krev, dnes vzácný jev známý jako hematidróza, vznikající při extrémním psychickém nebo fyzickém vypětí, kdy dochází ke krvácení do potních žláz. 

Tři hodiny se Ježíš modlil a prosil, aby pohár Božího hněvu nemusel sám vypít, nicméně vždy se poslušně podřídil vůli Otce. Věděl, že jiná cesta není.

‘“Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.” ‘Lukáš 22:42

Poté pro Ježíše přišli a zatkli ho, všichni jeho učedníci se rozutekli, zůstal sám. Absolvoval tři náboženské a tři civilní soudy, všechny nelegální, během kterých ho bili a zesměšňovali. Poté co Pontius Pilát rozhodl o ukřižování ale začala nepředstavitelná brutalita. Římští “experti” na mučení a zabíjení Ježíše svlékli, přivázali ke sloupu a bičovali koženým bičem, který měl na koncích kovové kuličky, zkroucené kusy kostí, železa a sklo, určené k tomu, aby při každém úderu odtrhávaly kusy kůže a svalů.

Neumím si představit, jak vypadalo Ježíšovo tělo po desítkách úderů tímto bičem, ale Římské bičování se nazývalo “poloviční smrt”, protože polovina lidí ho nepřežila. 

Poté Římané spletli trnovou korunu s trny delšími než 5cm a pravděpodobně ji natloukli  na Ježišovu hlavu tyčemi, kterými ho bili po hlavě a dále ho zesměšňovali, “klaněli” se před ním a plivali na něj. Podle Bible byl vším násilím tak znetvořený, že se ani nepodobal člověku. 

‘Tak jako mnozí se nad ním zhrozí — tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům — ‘Izaiáš 52:14

Potom ho položili na dřevěný kříž a zatloukli mu hřeby skrz obě zápěstí. Ne skrz dlaně, protože pouze dvě velké kosti v oblasti zápěstí mohli udržet celou váhu člověka po postavení kříže. Dále mu překřížili chodidla a prorazili hřeb skrz ně. Poté postavili kříž a shodili ho do předem vykopané díry. V tento moment pravděpodobně došlo k vykloubení všech kostí v těle. 

Následovalo šest hodin trýznivého umírání, kdy visel na kříži, nahý a krvácející, navíc před všemi těmi, které stvořil, miloval a které přišel zachránit. Navíc, jistě již v šoku a s velkou krevní ztrátou potřeboval rychle dýchat, a na kříži musel nadzdvihnout celé své tělo s každým nádechem, což muselo působit nepředstavitelnou bolest. 

Konečně, po šesti hodinách boje o každý nádech, se Ježíš podíval vzhůru a řekl: “Eloi! Eloi! Lama sabachtani!” což znamená: “Můj Bože, můj Bože, proč si mne opustil?” (Marek 15:34). V tuhle chvíli Ježíš prožíval největší agonii, v tuhle chvíli se Bůh Otec odvrátil od svého jediného Syna, na kterého nechal dopadnout všechen Boží hněv, za všechny hříchy a zlo, které kdy bylo nebo bude spácháno. Poté Ježíš řekl: “Dokonáno jest.” Sklonil hlavu a zemřel.

Cena za všechny hříchy světa byla plně zaplacena krví Beránka Božího.

‘Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: “Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. ‘Jan 1:29

Proč tohle všechno Ježíš vytrpěl?

‘upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. ‘Židům 12:2

Vy a já, my, jsme byli ta radost, pro kterou Ježíš tohle všechno vytrpěl. Když visel na kříži, tak myslel na nás na všechny, na naši záchranu a tomu přinášelo radost i ve chvílích nepředstavitelného utrpení. 

Jestli si někdo nepřipadá milovaný, tak lže sám sobě, protože Ježíš nás všechny miluje nekonečnou obětavou láskou, kterou potvrzuje tím, co pro nás udělal. Ať už my o tom víme, nebo ne.

Možná máme pocit, že nikdo nerozumí našemu utrpení, naší situaci, ať už je jakákoliv, ale Ježíš jí rozumí, Ježíš tím prošel s námi a nabízí nám lásku a záchranu od jakýchkoliv útrap, které v životě máme. Ztratili jste naději, že by kdy mohlo být lépe? Ježíš nám v tom co udělal nabízí ultimátní naději, protože přestože fyzicky zemřel pod tíhou všeho našeho hříchu a zla, smrt ho nedokázala zadržet a třetí den vstal z mrtvých a všechen hřích, zlo, nemoci a útrapy jednou provždy porazil. 

Musíme si uvědomit, že když Bůh stvořil Zemi, Adama a Evu, tak byli v ráji a všechno bylo dobré, žádný hřích, žádné zlo neexistovalo. A Bůh chtěl aby to tak také zůstalo, abychom zlo nikdy nepoznali, nicméně Adam a Eva se svobodně rozhodli neuposlechnout Boha a jedli ze Stromu poznání dobra a zla, v důsledku čehož hřích a zlo zaplnilo Zemi a infikovalo všechny, kdo v ní od té chvíle žil, včetně nás všech. Proto máme trápení, nemoci, strach, úzkosti a děje se všechno špatné co vidíme kolem nás.

Bůh nám ale slíbil, že nás v tomto stavu nenechá a že nám pošle zachránce, který za nás splatí dluh za všechno špatné, co jsme svojí svobodnou vůlí a rebelií vůči Bohu způsobili a že nás vezme s sebou do Nebe, kde zase bude vše dobré, kde nebude ani špetka hříchu a zla, tak jako v ráji.

A jak to udělá? Poté co uvěříme v to, kdo je a co pro nás udělal, nás “vzkřísí” spirituálně, přijde do našeho srdce, čímž začíná náš nový, věčný život a poté až přijde náš čas a zemřeme, tak nás vzkřísí i fyzicky a budeme s ním v Nebi žít věčně.

Nevěříte, že něco jako vzkříšení z mrtvých je možné? Ježíš sám nám šel příkladem a ukázal nám, že to možné je.  

Chce abychom my byli také v Nebi, s ním, protože on už v Nebi je a ví, že existuje jenom jedna cesta, jenom jeden způsob pro nás, jak se do Nebe dostat, a to skrze něj, skrze Boha samotného. My pro to nemůžeme nic udělat, nejsme toho schopni, můžeme být pokřtěni, chodit do kostela a ke zpovědi, nemluvit sprostě a já nevím co všechno a nikdy se do nebe svými skutky nedostaneme, nikdy nebudeme dost dobří, jenom Bůh sám je dost dobrý, a ví, že ten jediný způsob a jedinou cestu pro nás musí sám vytvořit a nabídnout nám ji tím, že sestoupí mezi nás a nechá na sobě spravedlivě potrestat každý jeden hřích který jsme kdy já nebo vy spáchali v minulosti, pácháme teď nebo spácháme v budoucnosti. 

Ježíš je ten, kdo za nás za všechny zaplatil náš dluh, který máme u Boha a který sami nedokážeme splatit. 

Ježíš je pro nás odpovědí na naší samotnou existenci. Dal nám život a jenom díky němu a v něm můžeme po smrti žít věčně v Nebi.

Pamatujme, není žádná šedá zóna, my můžeme věčný život v Nebi pouze přijmout, nebo odmítnout. Proto také lidé Ježíše buď milují nebo nenávidí, není nic mezi tím, stejně jako naše věčná existence je v Nebi s ním, nebo v Pekle bez něj a není nic mezi tím.

A věřte tomu, že Bůh se postará o to, abychom jeho cestu, kterou pro nás připravil, neignorovali. Jistě, můžeme s ní celý život bojovat, ale než zemřeme, tak je vždy jasno, jestli ji přijímáme nebo odmítáme. 

Nebe je věčný stav přijetí Ježíše Krista a život s ním. Peklo je věčný stav odmítnutí Ježíše Krista a život bez něj. Ale On je to ultimátum.

‘“Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.”’ Zjevení 22:12-13

Ta jediná cesta, pravda a život je díky Němu tady pro nás, hotová a připravená. Vše udělal pro nás ve své lásce a milosti Bůh sám, my sami nemusíme a ani nemůžeme udělat nic jiného, než ji ve víře přijmout. Přijmeme ji?

Pokud Ježíše přijmeme, jeho věčný život, co to pro nás znamená? Znamená to, že Ježíš se stane středem našeho života. Ježíš na základě  našeho “pozvání” vstoupí do samotného středu našeho bytí, do našeho srdce a přetvoří ho k svému obrazu. Bible mluví o tom, že v tuto chvíli se narodíme znovu, nikoliv z vody (plodové vody naší matky), ale z ducha samotného Boha (z Ducha Svatého).

‘Nikodém mu řekl: “Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.” Ježíš odpověděl: “Amen, amen, pravím tobě, nenarodíli se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. ‘Jan 3:4-5

Vidíme, že to co se stane poté, co přijmeme Ježíše jako svého Boha a zachránce, je něco tak důležitého, zásadního a osobního jako naše narození. Ovlivní to naší další existenci, jsme vlastně stvořeni a začínáme žít znovu, tentokrát s Ježíšem v našem srdci.

‘Proto je li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové. ‘2 Korintským 5:17

V katedrálách a kostelech je Ježíš vyobrazen všude, je na křížích, na obrazech, na stěnách, zakomponovaný do všelijaké výzdoby, v barevných sklech oken a podobně. Ježíš ale už není na kříži, není mrtvý, není to vzpomínka nebo symbol, Ježíš je sám Bůh v lidském těle, žije a přimlouvá se za nás. A pokud se setkáváme v kostele, přicházíme se všemi svými problémy, s hříchy, úzkostmi, depresemi, díváme se kolem sebe, posloucháme, zpíváme, klečíme, zpovídáme se, vidíme Ježíše všude kolem sebe, nic z toho nám nepomůže, pokud ho nepoznáme osobně a nepustíme ho do našeho srdce. Ježíš musí být ve středu naší bytosti a ne jenom ve středu oltáře v kostele, musí být v našem srdci, musíme s ním mít vztah. Teprve poté může přijít ta největší úleva od všech potíží, ta záchrana, o které je celé křesťanství. 

Musíme si uvědomit, že Bůh je dokonalý gentleman a nikdy nebude nikoho nutit, aby ho pustil do svého srdce a miloval ho. Tak láska nefunguje, to víme všichni. Bůh nám ve svém písmu sděluje, jak moc nás miluje a co všechno pro nás udělal, jednak abychom mohli žít věčně s ním v Nebi, ale i aby nám pomohl zvládnout všechny problémy, s kterými se v životě potýkáme, ať už se jedná o cokoliv. Ale přijmout ho do našeho života musíme dobrovolně.

Ježíš nás k tomu bude důrazně pobízet dokud budeme dýchat, ale nikdy nás do toho nebude nutit a naše rozhodnutí žít teď a poté věčně (v Pekle) bez něj bude respektovat.

‘Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.’Zjevení 3:20

Nabízí se otázka, co vlastně znamená být křesťanem. Znamená to věřit v Boha? Domnívám se, že ne, protože mnoho lidí věří v Boha, ale neznají Ježíše Krista.

Být křesťanem znamená věřit v a následovat Ježíše Krista jako svého Boha a zachránce. On je tím prostředníkem mezi námi a Bohem Otcem, pouze skrze něj můžeme být zachráněni a pouze díky němu můžeme poté co vstoupí do našeho srdce být křesťané.

‘Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.’Žalmy 2:12