Existuje něco jako spirituální válka? Andělé a démoni?

Existuje nějaký spirituální svět, ve kterém proti sobě bojují andělé a démoni? Pokud ano, proč to dělají? O co jim jde? Má svého anděla opravdu každý z nás? A má potom každý z nás také svého démona? A jaký dopad má tahle neviditelná válka na náš každodenní život?

Bible nám říká, že se takový boj ve spirituálním světě skutečně odehrává, že se týká každého z nás a že, abychom tuhle válku mohli vyhrát, musíme znát pravdu.

Tak se na ni pojďme podívat.

Jan Hradecký

Pravděpodobně existuje málo témat, na které by lidé měli rozdílnější názory, než na téma spirituálního světa. Světa nadpřirozených bytostí, andělů a démonů, který sice nemůžeme vidět, ale všichni víme, že okolo nás je. Kdo z nás nevěří v existenci něčeho nadpřirozeného? Něčeho, na co si nemůžeme sáhnout, ale víme, že to existuje a má vliv na náš život?

Asi všichni jsme někdy viděli nějakou pohádku, slyšeli nějaký příběh nebo s napětím sledovali nějaký horor, kde jsme se mohli setkat s čerty, s duchy, s démony nebo s anděly a přemýšleli jsme, jestli na tom nemůže být opravdu něco skutečného. A co takhle všechny moderní knihy a filmy se superhrdiny? Jiné dimenze a paralelní vesmíry? Je jasné, že se jedná o fiktivní příběhy, ale může být všechno to nadpřirozeno vymyšlené a nemít nějaký reálný základ?

Všimněme si, že i to jak se všichni běžně chováme ukazuje na naše přesvědčení, že něco nadpřirozeného okolo nás je. Někdo je pověrčivý a věří, že když to teď nezaklepe, tak nějaká nadpřirozená síla způsobí, že se to stane. Někdo věří, že když si dá křížek nebo andělíčka do auta, tak to zabrání autonehodě. Někdo si myslí, že u něj doma straší. Možná dokonce známe nějakého člověka a z jeho životního osudu jsme došli k závěru, že musí být prokletý, že to co se děje v jeho životě zkrátka nemůže být náhoda a musí to mít původ v nějaké nadpřirozené zlé síle. Všichni věříme něčemu jinému a všichni máme v životě jiné zkušenosti, jaká je ale realita? A pokud okolo nás existuje ještě něco, co uniká našem pěti smyslům, co to přesně je?

Nezajímá nás to všechny? Nejsme nadpřirozenem už od dětství fascinovaní? Jaké filmy a knihy jsou ty nejpopulárnější? Ty, ve kterých hrdinové mají nějaké nadpřirozené schopnosti. Ty, ve kterých je nám představen nadpřirozený svět, který je obyčejným lidem skryt a který je nadřazen a rozhoduje o tom, co se v “přirozeném” světě děje. A jaká bývá pointa těchto příběhů? O čem bývá děj? Nebývá o boji mezi dobrem a zlem? K čemu potřebují superhrdinové svoje schopnosti? Aby je využívali ve svůj prospěch? Nebo se zdají být nad tím vším a potřebují je k tomu, aby porazili zlé bytosti, které také mají podobné nadpřirozené schopnosti a chtějí ubližovat lidem? Nevidíme v podobných filmech a knihách zpravidla nějaké spiknutí, nějaký zákeřný plán ze strany zla, kdy dobří superhrdinové přicházejí lidstvu na pomoc?

A možná, že všichni nevěříme, že existuje Bůh, Ďábel, andělé a démoni, ale skoro všichni máme rádi Marvel, Narnii, Pána Prstenů nebo Harryho Pottera. A myslím, že to tak je proto, že v našich srdcích všichni víme, že spirituální svět skutečně existuje a jsme fascinováni, když takové příběhy čteme, nebo je sledujeme v kině. Podvědomě totiž víme, že v takovém světě sami žijeme a že sami jsme součástí boje mezi dobrem a zlem v našem životě. A sice ten nadpřirozený svět nevidíme, náš nepřítel nad námi vyhrává a my o tom ani nevíme, to ale neznamená, že se něco takového kolem nás a v nás neděje, že nás to hluboko uvnitř netrápí a že pořád podvědomě nehledáme nějakého svého “superhrdinu”, který by nám pomohl.

Náš životní příběh

Jak ale můžeme vědět, že se něco takového opravdu děje a že skutečně existuje neviditelný boj, kterého jsme součástí? Můžeme si o tom přečíst v Bibli, kde nám náš stvořitel, který stvořil jak ten svět, který vidíme, tak ten, který nevidíme, všechno vysvětluje. A pokud jste Bibli nečetli, tak mi věřte, že ze všech těch populárních filmových příběhů, které jsem zmínil, se žádný nemůže rovnat našemu příběhu, o kterém v ní čteme. Příběhu, který popisuje boj mezi dobrem a zlem, který na naší planetě probíhá od doby, kdy byla stvořena. A který je, narozdíl od všech těch výše zmíněných, pravdivý a týká se každého z nás osobně, tady a teď.

A není divu, že mnoho populárních knih, jako jsou Letopisy Narnie, Pán prstenů nebo Harry Potter napsali křesťané, protože je jasně vidět, že se příběhem Bible více čí méně inspirovali. Všimněme si, že se v těchto populárních příbězích často setkáváme se situací, kdy hlavní hrdina položí svůj život pro dobro ostatních, často vidíme zmrtvýchvstání v různé podobě a v Letopisech Narnie a Harry Potterovi vidíme i svět, který obyčejní lidé nevidí, zatímco právě v tomhle “neviditelném” světě probíhá boj mezi dobrem a zlem, jehož výsledek je zásadní pro osudy všech.

A co takový Marvel a Kapitán Amerika? Film o fiktivní postavě z období druhé světové války, kdy Amerika hledala superhrdinu, který by čelil Hitlerovi. Je zajímavé, jaké kvality v tomto superhrdinovi hledali. Co byla ta nejdůležitější vlastnost pro výhru dobra nad zlem? Jakým způsobem byl pro tuhle “roli” Steve Rogers vybrán? Nebyl nejsilnější ani nejrychlejší, asi ani nejchytřejší, ale když mezi něj a ostatní hodili granát, tak ho jako jediný sám zalehl a byl ochoten obětovat svůj život, aby zachránil ostatní. Nešlo tedy o jeho fyzické schopnosti, které jsou samozřejmě taky důležité a přišly na řadu později, ale na prvním místě šlo o jeho srdce. To bylo to, co hledali v někom, kdo měl být efektivní v boji proti silám zla.

A není tohle ten důvod, proč jsme knihami a filmy se superhrdiny tak fascinovaní? Nejsme uchváceni příběhy, kdy dobro porazí zlo? Kdy v situaci, která je naprosto zoufalá a beznadějná se najde někdo, kdo se zlu postaví čelem a porazí ho ne díky hrubé síle, ale hlavně díky lásce k ostatním a sebeobětování? Pomocí něčeho, co je tou nejmocnější zbraní, s kterou síly zla nechtějí mít nic společného? A důvodem proč tak moc chceme vidět, jak dobro porazí zlo, je fakt, že my sami, aniž si to možná chceme přiznat, se také nacházíme v zoufalé a beznadějné situaci, z které potřebujeme zachránit. Tudíž i my potřebujeme svého superhrdinu a i když si toho nejsme vědomi, naše srdce po něm pořád pátrá.

Všimli jste si, že ať se v životě snažíme sebevíc a ať se nám daří sebelíp, pořád to není ono? Něco není v pořádku, něco je špatně. Možná, že jsme v životě opravdu úspěšní, když se podíváme na naší rodinu, na naší kariéru, na naše finance a na naše přátelé, tak by všechno mělo být v pořádku, ale není. Máme se možná lépe, než 99% lidí na téhle planetě, ale přesto se necítíme být opravdu naplnění, máme strach a něco hluboko uvnitř nám chybí. A proto se upínáme k dalším a dalším věcem, které nám tenhle svět může nabídnout a doufáme, že když budeme mít tohle, zažijeme tamto, dokážeme toto nebo když vždycky všechno uděláme správně, tak tu díru uvnitř nás zaplníme. Ale ať už se snažíme sebevíc, pocit opravdového naplnění a pocit, že je všechno tak, jak má být, nám uniká.

Proč tomu tak je? Co je špatně? Bůh sám nám ve svém písmu dává odpověď a to na mnoha místech, ale především ve vyprávění o králi Šalamounovi. A pokud chceme pochopit podstatu spirituální války, ve které se všichni nacházíme, a pochopit jaký smysl má náš život a všechny naše každodenní činnosti, tak tohle je dobré místo, kde začít.

Šalamoun a jeho pátrání po smyslu života

Král Šalamoun byl podle Bible ten nejmoudřejší člověk, co kdy žil. Byl jeden z nejbohatších a nejúspěšnějších lidí, a měl tudíž možnost zažít snad všechno, co tenhle svět nabízí. Měl všechnu moc, všechno bohatství, všechny zážitky a současně měl od Boha takovou moudrost, jako nikdo jiný v historii lidstva. A král Šalamoun (přesněji Bůh skrze něj) se v jedné z knih Starého Zákona, Ecclesiastes (Kazatel), věnuje právě otázce, proč ať už na tomhle světě zažijeme nebo budeme mít cokoliv, ať už budeme v tom co děláme sebelepší, nikdy se nebudeme cítit naplnění. A i když Kazatel je možná kniha, která se na první pohled může zdát depresivní, ve skutečnosti je pravda, kterou v ní nalezneme, naopak velmi optimistická, osvobozující a plná naděje.

Proč zdánlivě depresivní? Protože král Šalamoun, poté co dosáhl moci nad všemi svými nepřáteli, nashromáždil bohatství všeho druhu, prožil všechny možné i nemožné vztahy, splnil si všechny svoje touhy a každou svojí práci odvedl lépe než kdokoliv jiný, zkrátka prožil a dokázal všechno, co bychom my kdy mohli chtít prožít a v životě dokázat, prohlásil následující:

‘Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem? Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné. Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly. Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit. Oko se nenasytí viděním a ucho se nenaplní slyšením. ‘

Kazatel 1:2-3,7-8

Je vidět, že i když Šalamoun dostal příležitost mít všechno a zažít všechno, pořád se necítil být naplněný. Zdá se, že byl i depresivní. Nedokázal pochopit, jaký to má všechno smysl. A jeho moudrost mu v tomto byla spíše přítěží, protože mu umožnila vše vidět s nadhledem a uvědomit si tak, že ať už bude chtít hledat smysl nebo naplnění v čemkoliv co tenhle svět nabízí, bude vždy hledat marně. Ve své moudrosti tuhle skutečnost vyjadřuje tak, že stejně jako se naše oko nenaplní viděním a ucho nenaplní slyšením, tak ani my a naše srdce nemůžeme najít naplnění v našich prožitcích, ať už jsou jakékoliv.

A celá kniha je o jeho snaze tenhle život, který “žijeme pod sluncem” pochopit. Jaký smysl mají naše úspěchy, naše kariéra, naše vztahy, naše zážitky, naše opakující se každodenní činnosti? Proč, i když zažijeme všechno a uděláme všechno správně, nenacházíme naplnění? Proč na téhle planetě vůbec jsme a ženeme se za tím vším, proč se tak namáháme, když v ničem z toho nemůžeme najít naplnění a smysl?

A není dobré teď upadat do deprese, protože Bůh nám říká, že jak Šalamoun, tak i dnes my, možná děláme v našem životě zásadní chybu. A tou chybou je fakt, že ve vztazích, v rodině, v zážitcích, v kariéře a v tom, jak se o všechno co nám patří staráme, vůbec nějaký smysl a naplnění hledáme. Říká nám, že v nich žádný smysl a naplnění není, nikdy nemělo být a ani být nemůže. Každý vztah, který máme, celá naše rodina, každý zážitek, naše schopnosti, nadání a dovednosti, naše kariéra, to všechno jsou dary od Boha. To všechno máme jenom díky němu. A Bůh nám říká, že všechny tyhle věci nám dává, protože ví, že je potřebujeme a chce, abychom je měli. Jsou pro nás dobré. Chce ale také, abychom si uvědomili, kdo je jejich zdrojem a že ve skutečnosti nejsou naše. Ať už je to rodina, nějaký talent nebo “naše” finance. Že patří Bohu a na nás je, pokud jde o rodinu a vztahy, abychom se o ně starali a milovali je, pokud jde o peníze, nadání a dovednosti, abychom je správně používali a pokud jde o zážitky, tak abychom je prostě a jenom prožili a užili si je, samozřejmě v rámci Božích pravidel.

Bůh nám tohle všechno svěřuje do péče, ať už je to naše rodina, naše domácnost nebo naše kariéra a chce abychom si jich vážili a starali se o ně nejlépe jak dovedeme. Nechce ale, abychom v nich hledali smysl a naplnění, protože ví, že v nich nic takového není a že se tudíž budeme dívat špatným směrem a opravdový smysl našeho života a opravdové naplnění nám bude unikat.

Bůh nám nedal náš život jen tak, dal nám ho z nějakého důvodu a měl s námi nějaký záměr. A jenom on ví, jaký ten důvod a záměr je, proto také jenom v něm a ve vztahu s ním lze najít opravdové naplnění. Jenom Bůh je nad tím vším, jenom on má záměr a důvod pro náš život a tudíž jenom on může dát našemu životu smysl.

Jak bychom vůbec mohli najít v něčem smysl, když bez Boha ani nevíme kdo jsme a kde jsme se tu vzali? Když neznáme toho, kdo nás drží při životě, kdo celý vesmír drží pohromadě a kdo tohle všechno řídí? My stále děláme tu chybu, že Boha z našeho života vynecháváme a v rodině, práci, majetku nebo zážitcích hledáme nějakou jeho alternativu, ale to se nám nikdy nepodaří. Bůh je nenahraditelný, chybí nám a proto pořád cítíme, že je něco špatně.

Podívejme se na realitu našeho každodenního života. Nejsme všichni svým způsobem uvězněni v čase? Zatímco Bůh je ve věčnosti, nemá začátek nebo konec, my jsme v čase. Žijeme ve světě, kde všechno začíná a končí. Proč? Podle Šalamouna má všechno svůj čas. Čas se narodit a čas zemřít. Čas být veselý a čas být smutný. Čas zasadit a čas sklidit. Čas na válku, čas na mír a tak dále. A pokud se přeneseme do dnešní doby, tak můžeme něco podobného vidět v našich životech. Všechno má svůj čas. Čas ráno vstát a večer jít spát. Čas dát jídlo na stůl a čas sklidit ze stolu. Čas jít do práce a čas jít z práce. Čas jet na dovolenou a čas vrátit se z dovolené.

A to všechno jsou důležité věci, jsou to dary od Boha pro náš život, za které musíme být vděční, ale Šalamoun ve své moudrosti nemohl nevidět, že jsme jako křečci v kolotoči. Že jsme v pasti a že se v našem kolotoči života pořád snažíme najít štěstí, smysl a naplnění, ale ať se snažíme sebevíc, ať začínáme znovu a znovu, pořád končíme, stejně jako ten křeček, na tom stejném místě, kde jsme začali.

A Bůh nás do takové reality stvořil záměrně. Záměrně nás stvořil do světa, kde všechno má svůj čas, všechno přichází a odchází, nic netrvá věčně a v ničem nelze najít opravdové naplnění a uspokojení. Přičemž současně nám každému dal srdce, které neskutečně touží po něčem, co věčné je, po něčem opravdu naplňujícím, co nikdy neskončí a po něčem, co je nad tím vším, nad celým tím kolotočem. A proč to tak Bůh udělal? Protože chce, abychom si uvědomili, že nepatříme sami sobě, ale patříme Bohu. Že náš život není náš, není v nás a v našich zážitcích, není ve světě okolo nás, ale je jenom jeho, jenom v něm a jenom díky němu. A ať už v něj věříme nebo ne, realita je pořád stejná, jsme jeho. My nejsme páni našeho života, on je Pán našeho života, miluje nás, chce pro nás to nejlepší a ví, že jediná možnost, jak žít opravdu naplňující a spokojený život je ve vztahu s ním. Že jediná možnost, jak znát smysl našeho života je znát toho, kdo si náš život “usmyslel”. Proto nás tímhle způsobem na to, že žijeme “svůj” život bez něj, upozorňuje.

Kdo z nás se narodil, protože se chtěl narodit? Nikdo se nás neptal. Zkrátka jsme tady, protože nás Bůh stvořil. A Bůh chce, abychom žili věčně s ním, ale vzhledem k tomu, že nás stvořil svobodné a musíme se tak pro věčný život s ním nejprve skutečně svobodně rozhodnout, stvořil nás napřed do světa, ve kterém se zdá, že patříme sami sobě. Ve kterém se zdá, že žádný Bůh není a že nejvíc jde o to, jestli “máme všechno v pořádku”, jakou máme rodinu, jakou máme práci, kolik máme peněz, jak vypadáme nebo jak se chováme. Současně ale Bůh zajistil, že naše srdce, ta nejhlubší a nejopravdovější část našeho já, tímhle vším nikdy nebude uspokojeno a bude pořád hledat, dokud nenajde něco věčného, něco opravdového, zkrátka dokud nenajde jeho. Protože jenom srdce, které umožní nekonečnému Bohu, svému milujícímu stvořiteli, aby do něj vstoupil a zaplnil tak tu jinak ničím jiným nezaplnitelnou prázdnotu, může být spokojené a naplněné, plné smyslu, klidu a naděje.

Jak ale může dokonalý Bůh vstoupit do našeho nedokonalého srdce? Jak může někdo, kdo je naprosto čistý pozvat do stejně čistého věčného života někoho jako jsme my? Může to udělat jenom díky tomu, co pro nás už udělal Ježíš, Bůh v podobě člověka, který vzal svůj perfektní, čistý život, položil ho za nás za všechny, vzal na sebe spravedlivý trest za všechna naše provinění a my, pokud jeho oběť přijmeme, můžeme být takto před ním očištěni. Ježíš je ten superhrdina, kterého potřebujeme a kterého nám podvědomě připomínají všechny ty knihy a filmy o boji mezi dobrem a zlem. On je ten, kdo se pro nás obětoval a ten, koho naše srdce celý život hledá.

A aby to naše srdce nemělo jednoduché, tak síly zla dělají všechno, co je v jejich silách, aby tenhle vztah mezi námi a Ježíšem nevznikl. A pokud vznikne, tak aby nefungoval správně. Je to totiž o tom, jestli máme vztah s naším zachráncem, popřípadě jaký ten vztah je, o čem celá tahle neviditelná válka mezi anděly a démony je.

Historie spirituálního konfliktu

A jak se vůbec člověk dostal “doprostřed” konfliktu mezi Ďáblem a Bohem? Mezi démony a anděly?

Dostal se tam proto, že Bůh stvořil člověka, aby hrdému Ďáblovi, který se spoléhá jenom sám na sebe, dokázal, že ho může porazit i někdo, kdo je malý a nevýznamný, někdo kdo je o tolik slabší než on, a to jenom díky tomu, že ten někdo je, narozdíl od něj, odevzdaný Bohu. Bůh totiž stvořil člověka, aby tuhle planetu pro něj spravoval a aby na ní vládl jeho jménem. Když ale Ďábel obelhal Adama a Evu, když je přesvědčil, aby poslouchali jeho a ne Boha, tak vládu nad touhle planetou převzal on. Proto Bible o Ďáblovi mluví jako o vládci mocnosti vzduchu, jako o vládci tohoto světa nebo jako o bohu tohoto věku. Není to proto, že by byl tím, kdo má ultimátní moc nad tímhle světem, tu má Bůh, ale je to proto, že vládu nad touhle planetou, kterou Bůh svěřil lidem, od lidí pomocí lsti převzal a začal na Zemi budovat svoje Království temnoty.

A my tedy aktuálně máme dvě království. Království Nebeské a Království temnoty. A zde i vidíme podstatu spirituální války, která probíhá všude okolo nás. Jde v ní o nás, o lidi, a bojují proti sobě dvě království. Bůh a andělé v Království Nebeském a Ďábel a jeho démoni (padlí andělé) v Království temnoty. A první lidé, Adam a Eva, byli okamžitě do této války zavlečeni, protože Ďábel chtěl hned po jejich stvoření dokázat Bohu, že člověka dokáže obelhat. Že dokáže hrát na jeho pýchu, na jeho touhy a podobně a že ho dokáže přesvědčit, aby se podřídil jemu, nikoliv Bohu. A o to stejné se Ďábel snaží u každého dalšího člověka, co se kdy narodil nebo narodí. Snaží se dokázat, že když mu Bůh řekl, že ho porazí pomocí slabého a nevýznamného člověka, tak neměl pravdu. Snaží se dokázat, že každého člověka je schopen obelstít tak, aby sloužil pro Království temnoty a nikoliv pro Království Nebeské. Aby upřednostnil sám sebe před tím, co mu říká Bůh a svěřil tak svůj život pod Ďáblovu kontrolu, pod kterou je celý tenhle svět.

A když od začátku čteme Bibli, můžeme vidět, že v celém příběhu probíhá tahle válka mezi dobrem a zlem, mezi Královstvím Nebeském a Královstvím temnoty, kdy se dá říct, že Bůh a Ďábel “sedí proti sobě” a svádí mezi sebou boj o věčný osud každého z nás.

Spirituální šachová partie

Můžeme si představit Boha a Ďábla, jak spolu hrají šachy. Vždy když Bůh něco udělá, Ďábel na to reaguje a snaží se Bohu v jeho činnosti bránit. Proto také, když na Zemi začalo vznikat společenství lidí, kteří mají víru v Boha, něco jako církev, tak na to Ďábel hned reagoval tak, že vedle této pravé víry v opravdového Boha začalo vznikat falešné náboženství a začala se rozvíjet Babylonská civilizace. Lidé se vzepřeli Bohu a začali stavět Babylonskou věž. Zatímco Bůh řekl lidem, ať osídlí celou planetu, lidé řekli, že se všichni nashromáždí na jednom místě, spojí se proti Bohu a postaví věž tak vysokou, že dosáhne až do Nebes. Dávali tak Bohu najevo, že společně jsou tak mocní, že se Bohu vyrovnají a je jasně vidět, že je k tomu inspiroval sám Ďábel, protože tohle byl jeho první hřích, když se sám Bohu vzepřel v Nebi.

Na stavbu Babylonské věže Bůh zareagoval dvěma způsoby. Nejprve rozdělil do té doby jediný lidský jazyk ve více jazyků, tak aby lidé museli zanechat stavby a ti, kteří si rozuměli vytvořili skupiny, vznikly národy, které se rozešly a lidé tak skutečně osídlili celou Zemi. Zareagoval ale také tak, že si vybral jeden z nově vzniklých národů, Izrael, jako svůj vlastní a začal s tímto svým národem komunikovat pomocí proroků, kdy prvním z nich byl Abrahám. Na tomto svém národu Bůh chtěl ukázat, jak může vypadat život na zemi, když lidé budou Boha poslouchat a žít podle něj, ne podle sebe, tedy podle Ďábla.

A jak na vznik Božího vyvoleného lidu, Izraele, reagoval Ďábel? Uvěznil tento malý národ v Egyptě pod otroctvím mocného Faraona, který je za žádných okolností nechtěl nechat odejít. Jak reagoval Bůh? Povolal dalšího proroka z řad Izraelitů, Mojžíše, který pod Božím vedením vyvedl Izrael z Egypta skrz Rudé Moře. A v celém následujícím Starém Zákoně vidíme, jak pokračuje boj mezi Bohem a Ďáblem, mezi dobrem a zlem. Vidíme, jak se ten boj soustřeďuje na Izrael, jak Ďábel reaguje na každý Boží tah na šachovnici nějakým protitahem, jak pořád Izraelity nabádá, aby Boha neposlouchali, aby proti němu zhřešili, stejně jako to udělal s Adamem a Evou a stejně jako to dělá s každým z nás.

A Izrael má od Boha slíbeno, že když ho budou poslouchat, tak se jim bude ve všem dařit a budou šťastní, ale když ho poslouchat nebudou, naopak se jim v ničem dařit nebude a budou prokletí, protože ztratí jeho ochranu a budou na pospas Ďáblovi. A Izrael svými opakovanými vzpourami proti Bohu a svojí neposlušností opravdu nedělá situaci pro Boha jednoduchou. Pořád se dostávají do situace, kdy Boha neuposlechli a dostali se tak do rukou Ďábla. Byli dobýváni, odvlečeni do zajetí, zotročeni, prosili Boha o pomoc a Bůh pořád povolává dalšího a dalšího proroka, aby mohl komunikovat a vést svůj národ, aby mu mohl dávat další a další šance na záchranu a šťastný život pod Božím vedením a Izrael sice krátkodobě Boha vždy když je nejhůř uposlechne a je zachráněn, ale po nějakém čase vždy zapomíná, znovu a znovu se bouří proti Bohu a neposlouchá ho, znovu a znovu se nechává oklamat od Ďábla, kdy lidé následují svoje vlastní touhy a dělají to, co sami považují za správné, místo toho, aby dělali to, co za správné považuje Bůh, který je stvořil, který je miluje a který pro ně chce to nejlepší, včetně ochrany před Ďáblem.

A v tomhle duchu, v tomhle cyklu opakující se neposlušnosti Izraelitů, utrpení, volání k Bohu o pomoc, záchrany a následné opětovné neposlušnosti se dostáváme na konec Starého Zákona, kdy následuje 400 let, o kterých není v Bibli zmínka. 400 let ticha, kdy ve vzduchu je cítit, že dojde k zásadní změně strategie. A skutečně se tak stane, protože přichází Nový Zákon.

Nový Zákon

Ve Starém Zákoně, do této doby, Bůh vždy vybral nějakého člověka z řad Izraelitů jako proroka a bojoval proti Ďáblovi skrze něj. Bůh totiž slíbil, že Ďábla porazí skrze člověka a tak se pořád snažil najít někoho, kdo ho bude poslouchat a kdo tak Ďábla porazí. Když ale viděl, že to k ničemu nevede, tak si Bůh řekl, že už toho má dost a že se o Ďábla postará sám. A tak se Bůh stal člověkem, v osobě Ježíše Krista se narodil v Izraeli, v Betlémě a celý Nový Zákon je jen a jen o něm.

Co udělal v reakci na narození Ježíše Krista Ďábel? Skrze Heroda se pokusil Ježíše zabít už jako malé miminko. Potom zkusil na Ježíše to stejné, co zkusil na Adama a Evu, na Izraelity a co zkouší na každého z nás. Několikrát zkusil Ježíše obelstít a hrát na jeho fyzické potřeby a touhy. Když ale viděl, že tohle nikam nepovede, když viděl, že Ježíš je skutečně bez hříchu a nikdy se obelstít nenechá, tak si řekl, že tuhle “hru” ukončí, že dá Bohu konečně šach-mat a nechal Ježíše zatknout, nespravedlivě odsoudit a zabít.

Ďábel ale netušil, že tímhle tahem jenom otevřel na šachovnici prostor pro skutečný šach-mat, kterým celou tuhle spirituální válku zakončil Bůh. Ďábel totiž zapomněl na to, že smrt je důsledkem hříchu, a že dokonalý Ježíš v životě žádný hřích nespáchal. Tři dny smrt obcházela Ježíšův hrob a hledala jakýkoliv hřích, na základě kterého by si ho mohla nechat, ale marně. Smrt Ježíše nedokázala zadržet, třetího dne vstal z mrtvých a zasadil tak Ďáblovi ránu, kterou nečekal. Aniž by to Ďábel tušil, tím že Ježíše nechal zabít, mu umožnil vzít na sebe všechno zlo, které jsme kdy my lidé, i když ovlivněni Ďáblem, způsobili a umožnil mu také nechat všechno to zlo umřít společně s ním na kříži. Umožnil mu vzít na sebe všechen spravedlivý trest za každou jednu špatnou věc, kterou kdy kdo udělal nebo udělá a umožnil mu nabídnout nám lidem svůj čistý život a tu jedinou cestu, jak být jako hříšníci před dokonalým Bohem ospravedlněni.

Ďábel totiž dobře ví, že Bůh je nejenom dobrý, ale také vždy spravedlivý a každý hřích, každé zlo musí potrestat. A Bible mluví o tom, že Ďábel chodí do Boží přítomnosti, kam stále má jako anděl přístup, ukazuje na člověka, který udělal něco špatného (což jsme my všichni) a říká Bohu: “Tenhle člověk udělal tohle a tohle, podle Tvojí spravedlnosti zasluhuje trest, nech mě ho potrestat.” A Ďábel má pravdu, Bůh musí každé zlo potrestat, je ale na něm, kdy, kde a jakým způsobem to udělá.

A ano, Bůh je milosrdný a položil za nás svůj život, pořád ale platí, že všechno zlo a každý hřích, který v životě uděláme, bude mít svůj trest. Buď přijmeme Ježíše jako svého zachránce a jako svého zástupce, aby naše hříchy mohly být potrestány na něm, na jeho kříži. Nebo naše hříchy budou potrestány při našem soudu poté, co zemřeme, kdy budeme stát před Bohem sami za sebe a jako důsledek tohoto soudu skončíme v Pekle.

Všechny hříchy tedy budou potrestány, otázkou je jenom kdy a kde. Na Ježíšově kříži? Nebo na nás samotných při velkém soudu? Zvolíme si jeho milosrdenství? Nebo si zvolíme spravedlnost?

Proč nás Ďábel tak nenávidí?

A proč Ďábel tak aktivně usiluje před Bohem o to, aby ten, kdo nás potrestá, mohl být on? Proč nás tak nenávidí?

Protože nenávidí Boha a Bůh řekl, že ho porazí skrz nás, jinými slovy, že ho porazíme my sami, když se Bohu odevzdáme a budeme ho poslouchat. To znamená, že jsme s Ďáblem nepřátelé. Byli jsme stvořeni, abychom Ďábla porazili a proto taky o něm Bible v tomto smyslu mluví. Mluví o něm jako o našem protivníkovi, který proti nám bude pořád bojovat a nemůžeme před ním nikam uniknout, naopak naše jediná šance je se mu postavit.

A můžeme také vidět vysvětlení, proč v tomhle světě nemůžeme být pasivní, nemůžeme se řídit vlastním srdcem a intuicí, nechat život “jen tak plynout” a myslet si, že všechno dobře dopadne. Bylo by to sice hezké a jednou to tak v Nebi bude, ale prozatím žijeme ve světě, ve kterém proti nám stojí síla, která stále aktivně působí proti nám, hledá způsob, jak nám ublížit a my se sice, díky Bohu, nemusíme bát, ale musíme o ní vědět a být na pozoru.

‘Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. ‘

1 Petr 5:8

‘Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. ‘

Jan 8:43-44

Můžeme vidět, že Ďábel se nám opravdu aktivně snaží ublížit a můžeme také vidět, že je to vrah a lhář. Dokonce je to otec lži, protože byl vůbec první, kdo začal lhát.

Proč ale Bible takto dává dohromady to, že Ďábel je lhář a vrah? Co je Ďáblovým hlavním cílem pokud jde o konkrétní život, ať už můj nebo váš? Jeho hlavním cílem je nás obelhat a v důsledku naší víry v tyto lži nás zabít. Přičemž smrt v Bibli není jenom fyzická smrt, jedná se o jakékoliv odloučení nebo separaci od toho, co pro nás Bůh chce, ať už se jedná o náš klid, radost a naději, vztahy s ostatními lidmi nebo cokoliv jiného. A ano, všechno tohle vede k té nejhorší formě odloučení od toho, co pro nás Bůh chce, tedy od našeho života, a to je fyzická smrt, po které následuje věčnost strávená rovněž v odloučení od Boha, v Pekle.

‘A když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských, setkali se s ním dva démonizovaní, kteří vyšli z hrobů. Byli velmi nebezpeční, takže tou cestou nemohl nikdo projít. A hle, zakřičeli: “Co je ti po nás, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?” ‘

Matouš 8:28-29

V tomto verši můžeme vidět zajímavou věc. Démoni dobře vědí, že jsou na cestě do Pekla. A vědí také, že to bude až v ustanovený čas. Proč ale Bůh ustanovil čas, ve kterém nás démoni mohou ovlivňovat a ve své nenávisti k nám se snažit nás vzít s sebou do Pekla? Protože Bůh chce, abychom zažili jaké to je, žít ve světě, jehož “vládcem” je Ďábel. Chce abychom všichni poznali, co je to zlo a udělali tak během našeho života svobodné rozhodnutí, že takhle žít nechceme, že chceme žít navěky s Bohem v Nebi, kde žádné zlo nebude. Bůh dobře ví, jak dopadl Ďábel, který byl stvořen do jenom dobrého světa a žádné zlo nikdy nezažil, ale díky svojí pýše a aroganci se stal zdrojem všeho zla, které v tomhle světě kdy existovalo.

Ďábel má ale v boji proti nám a Bohu velkou nevýhodu. I když by si to přál, tak není jako Bůh. Nemůže být všude. Proto, aby mohl lhát každému z nás, potřebuje svoje poskoky, svoje démony. A Bible naznačuje, že celý demonický svět je dobře organizovaný, má mnoho úrovní a démoni mají různé funkce, kdy na samotném vrcholu ve velení je samozřejmě Ďábel.

Podle Bible má totiž každý z nás nejenom svého anděla, ale také svého démona. A možná, že sledujeme horory a vyvolává to v nás představy, že náš démon nás po večerech bude strašit, bude na nás útočit, bude se nám různě zjevovat, bude nám doma otevírat dvířka od poličky nebo nás nějak jinak terorizovat. Realita je ale taková, že i když něco takového jistě dělat může, protože je to anděl, který i když je padlý, je o hodně mocnější než my a má nadpřirozené schopnosti, tak on nic takového dělat nebude, protože je inteligentní a ví, že by se hned prozradil.

Z Bible víme, že Ďábel je lhář, tudíž náš démon má na starosti udělat všechno proto, aby nás udržel ve lži. Je nejspokojenější, pokud o něm nevíme. Je nejspokojenější, když si myslíme, že nic takového jako Ďábel a démoni neexistuje. Když si myslíme, že čert chodí venku jednou za rok na Mikuláše a to je všechno.

Udělá všechno proto, abychom si neuvědomili pravdu o tom, kdo jsme, jaký máme problém s hříchem a hlavně pravdu o tom, kdo to je Ježíš a co pro nás udělal. Všechno proto, abychom si nebyli vědomi konfliktu, který všude kolem nás probíhá. Abychom si neuvědomili, že problémy, které v životě máme, ať už některé (ne všechny) nemoci, závislosti, problémy ve vztazích, finanční a pracovní problémy, že to všechno mohou být důsledky spirituálního konfliktu, který nevidíme. Všechno proto, abychom si neuvědomili, že my lidé jsme Bohem nasazeni do boje proti Království temnoty a že jsme každý den ve válce.

Smysl našeho života

Zamysleme se ale nad tím, o čem tahle válka je pro nás konkrétně. Co když vyhrajeme, a co když prohrajeme? Co můžeme získat, a o co můžeme přijít? A to jsou otázky, na které nemůžeme znát odpověď, pokud si nejprve neodpovíme na otázku ohledně smyslu naší existence.

Jaký je smysl našeho života? Jaký je náš osud? A existuje vůbec něco takového? Bible mluví o tom, že smyslem našeho života je znát Boha, který nás stvořil a znát Ježíše Krista, který nás přišel zachránit od zla, smrti a Pekla.

To je dobrý smysl života z pohledu věčnosti. Co ale život, který žijeme tady a teď? Končí jeho smysl tím, že poznáme Boha a Ježíše Krista, jsme zachráněni a jsme na cestě do Nebe? Bible říká že ne, právě naopak. Tím, že přijmeme Ježíše jako svého zachránce, náš život tady na Zemi teprve začíná a tento nový život je, narozdíl od toho starého, takový jaký Bůh vždycky chtěl, aby byl.

Kdo z nás věří v něco jako je osud nebo poslání? Máme někdy pocit, že něco, co se stalo, tak zkrátka mělo být? Možná osudové setkání s nějakým člověkem, nějaká pracovní příležitost, možná že nějaká nehoda nebo jakákoliv jiná “náhoda”, která prostě nemohla být náhodná? Jako by o ní už bylo rozhodnuto někde jinde, ještě před tím, než se stala? A nemohlo o ní být už předem rozhodnuto v nějakém neviditelném, spirituálním světě a to už z dob před stvořením světa? Bůh říká, že ano.

V Bibli se totiž píše, že ještě před tím, než jsme se narodili, byla napsána kniha a v ní každý den našeho života. Také se v ní ale píše, že naše dny mohou být z této knihy odstraněny. Co to pro nás znamená? A jak důležitá je naše kniha v kontextu spirituální války?

Napoví nám následující verš.

‘Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý (Bůh). Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn — plamen ohně, jeho kola — oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy.’

Daniel 7:9-10

Tahle pasáž je sice součástí Danielova proroctví, které mluví o událostech na naší planetě na konci časů, nicméně je to jedna z mnoha zmínek v Bibli o něčem, co vypadá jako soudní síň v Nebi. A když Bible mluví o této soudní síni, tak je v ní přítomen Bůh, Ježíš, Ďábel, mnoho svědků a jsou otevřeny knihy.

A my hned můžeme vidět, o co také v té spirituální válce jde. Jde o to, co je napsáno v našich knihách. Jde o náš osud. Protože to, co je napsané v naší knize, je Boží vůle pro náš život. Je to naše poslání, abychom žili takový život, jaký pro nás Bůh vždycky chtěl. Život, který nám naplánoval ještě před tím, než jsme se narodili, dokonce velmi pravděpodobně ještě před tím, než položil základy této planety.

A každý z nás má samozřejmě ve své knize něco jiného, každá kniha je unikátní, napsaná “na míru” pro každého jednotlivého člověka a nikdo neví, co právě v jeho knize je, dokud to nezažije. Ale i když nevíme, co v naší knize je, můžeme si být jistí, že to je něco krásného a něco, co je plné naděje. Je v ní něco, co pro nás napsal někdo, kdo nás tak miluje, že za nás položil svůj život, i když to nemusel udělat a my jsme si to nezasloužili. A kdyby bylo na Ďáblovi, nikdo z nás by z naší knihy neprožil ani jediný den, protože Ďábel by všechno ukradl, zničil a zabil. Ale tím, co pro nás Ježíš udělal, nám umožnil se Ďáblovi postavit, zažít to, co je napsáno v naší knize a naplnit tak náš osud.

‘Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději. ‘

Jeremiáš 29:11

A v naší knize je jistě celá řada důležitých událostí a požehnání, které se týkají našeho života. Jsou tam věci, které se týkají našeho každodenního života, našeho bydlení, naší práce a našich vztahů s ostatními lidmi. Ale hlavně, je tam mnoho a mnoho dalších úmyslů, které pro nás Bůh má a pomocí kterých nás chce využít pro svoje účely, pro svoje království a všechny jsou předem připraveny pro daného člověka. Žádné dvě knihy nejsou stejné.

Je ale jedna událost, jedno požehnání, jeden dar od Boha, který v každé knize stejný je. Je to ta událost, kterou kniha každého z nás začíná. Dá se totiž říct, že první kapitolu máme všichni stejnou. A tou událostí, tou kapitolou, je naše záchrana.

Musíme se narodit znovu

Pokud se totiž bavíme o smyslu našeho života. O našem osudu, našem poslání nebo našem údělu, tak si musíme uvědomit, že nic takového neexistuje, pokud jsme nevěřící, tedy nejsme zachráněni, nenarodíme se znovu a neznáme Boha, který pro nás naší knihu napsal.

Pokud jsme nevěřící, tak žijeme, ale nevíme proč. Žijeme pro zážitky, které jednou skončí. Pro lidi, kteří jednou zemřou. Pro úspěchy, které budou jednou zapomenuty. A protože jsme stvořeni tak, že potřebujeme nějaký smysl v životě mít, tak si sami vybíráme, v čem budeme smysl našeho života marně hledat. Možná, že je to ve vztahu nebo obecně v rodině. Možná, že je to v práci nebo nějakém sportu/koníčku. V čemkoliv, kde se snažíme najít a upevnit svojí identitu. Cokoliv, čemu můžeme patřit.

Ale děláme právě tu chybu, kterou nám Bůh říká, ať neděláme. Hledáme smysl života v něčem, v čem není a ani logicky nemůže být. Smysl života má totiž dvě základní charakteristiky. Za prvé musí být v něčem, co je věčné. V něčem, co nemůže skončit a co nemůže nikdy zaniknout. A za druhé si smysl života nemůžeme určovat sami, musí nám ho určit ten, kdo nás stvořil, protože jenom on přesně ví proč a za jakým účelem nám dal život.

Každé hodinky mají svého hodináře a každá budova má svého architekta. Kdo by kdy postavil budovu, když by pro ni neměl nějaký účel? A stejně tak, proč by Bůh stvořil člověka, když by pro jeho život neměl smysl? Co neuvěřitelně obsáhlý a přesný genetický kód, který najdeme v každé naší buňce? Ten kód asi nevznikl jen tak náhodou. Kde je kód, tam je kodér a kde je program, tam je programátor.

A tak jako Bůh napsal náš genetický kód, aby každá buňka v našem těle věděla, co má dělat a jaký je její smysl, stejně tak napsal každý den našeho života a již pro nás připravil cesty, po kterých máme jít a kroky, do kterých máme vstoupit. Připravil pro nás místo, kde chce abychom žili, práci, které chce, abychom se věnovali a vztah s tím pravým člověkem, s kterým budeme opravdu šťastní.

A když se podíváme na celou řadu nemocí, tak můžeme vidět, jak to dopadá, když se nějaká buňka odchýlí od svého “programu”, začne si dělat co chce a například se začne nekontrolovaně množit nebo napadat ostatní buňky. Vidíme, že pokud se něco takového začne v našem těle dít a někdo zavčas nezasáhne, tak onemocníme a zemřeme.

A podobný princip platí i pro každého z nás. Pokud nebudeme ochotní přijmout našeho programátora a jeho program pro náš život, pokud si budeme raději dělat co chceme a co nám připadá správné, tak náš život nikdy nebude v pořádku, nikdy nezažijeme všechno to krásné, co pro nás Bůh chtěl a náš život dopadne špatně.

A Bůh ví, že my sami nikdy nemůžeme žít správně. Nejsme toho ze své podstaty schopní. Vždycky uděláme chybu, naše srdce se obrátí špatným směrem a přicházejí důsledky, z kterých si už nikdy nedokážeme pomoci. Proto Bůh udělal všechno za nás a poslal mezi nás svého Syna, který pro nás zajistil nejenom věčný život v Nebi po naší smrti, ale také ten opravdový nový život tady a teď. Ten život, který pro nás sám napsal, nám sám přišel pomoci prožít. Od našeho narození je totiž mezi námi a Ježíšem obrovská propast vytvořená hříchem. Stejná propast je i mezi naším životem a životem, který pro nás Bůh chce. A Ježíš, když za nás zemřel, sám tuhle propast pro každého z nás překonal a ať už my bez něj žijeme jakkoliv, tak nás nespouští z očí a čeká, jestli jeho oběť přijmeme a pustíme ho do našeho srdce, kam právem patří.

‘Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. ‘

Jan 10:10

Ďábel má jednu unikátní schopnost. Je schopný v našem životě zabíjet, krást, ničit a současně nás oklamat natolik, že si toho ani nevšimneme. Zkrátka žijeme svůj každodenní život, děláme pořád ty stejné činnosti a když hluboko uvnitř cítíme, že něco není v pořádku, tak nám nabídne nějakou zálibu nebo cokoliv, na co se můžeme těšit a co odvede naší pozornost právě od toho pocitu, že je něco špatně. Ten pocit je ale od Boha, který vidí, kde v našem životě jsme a narozdíl od nás také vidí, kde bychom mohli být, kdyby byl s námi a my se jím nechali vést. Vidí všechno to, co Ďábel v našem životě zabil a zničil a má plán, jak nám pomoci to všechno získat zpět, ale my ho neposloucháme a lámeme mu tak srdce.

A možná, že jsme v životě zažili opravdu hrozné věci a říkáme si, proč by Bůh dovolil Ďáblovi, aby nám udělal něco takového? Pokud má nějaký dobrý důvod nebo nějaký záměr, proč nám ho nesdělí nějakým jiným, příjemnějším způsobem? A Bůh se snaží. Stále k nám mluví, ale dokud je všechno v pořádku, tak neposloucháme. A ví, že ani poslouchat nebudeme. Jakmile se ale začne dít něco špatného, tak získáváme unikátní schopnost dávat pozor a začít poslouchat.

Bůh nás zná a ví, že někdy musí zatřást naším světem, někdy nás musí dostat do situace, z které si nemůžeme pomoci a nemůže nám pomoci ani nikdo koho známe. A to proto abychom se vzpamatovali, přestali se spoléhat sami na sebe a začali se spoléhat na něj, obrátili se k němu, pustili ho do svého srdce, důvěřovali mu, konečně začali poslouchat, co nám říká a následovali ho.

‘Vždyť moje myšlenky nejsou myšlenky vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. ‘

Izaiáš 55:8-9

A ze začátku našeho života máme tohle všichni společné. Nikdo se nenarodil zachráněný, nikdo se nenarodil s Duchem svatým ve svém srdci. Všichni jsme se narodili s hříšnou podstatou, do hříšného světa a všichni máme za sebou mnoho a mnoho hříchů, které v našem životě způsobily a způsobují celou řadu následků, které nás do větší nebo menší míry oddalují od života, který pro nás Bůh vždycky chtěl a které nám před Bohem vytvářejí obrovský, pro nás nikdy nesplatitelný, dluh.

Náš dluh byl ale skrze oběť Ježíše splacen a Ďábel se tak ve chvíli, kdy jsme zachráněni, může otočit a jít obviňovat někoho jiného. Proto nám Bible, co se spirituální války týče, pořád dokola říká, ať neděláme nic jiného, než stojíme pevně v tom, co už pro nás Ježíš udělal. To je to místo a to je ta chvíle, která je v téhle válce rozhodující. A to je to místo, kde byl Ďábel spolu se svými démony definitivně poražen.

Představte si, že utíkáte před lesním požárem, oheň vás dohání, obklopuje vás ze všech stran a vy si všimnete, že najednou stojíte v části lesa, která je již spálená. Co budete dělat? Budete utíkat dál do lesa, který každou chvíli pohltí plameny? Nebo budete stát na místě, kde už požár proběhl a nemá tam tudíž co hořet? V našem boji je to stejné a na nás je stát pevně v tom, co pro nás Ježíš vytrpěl, protože to je to jediné místo, kde náš trest už proběhl a nemůže tudíž proběhnout znovu.

A možná, že si říkáme, že tohle všechno se nás netýká, že Boha neřešíme a žádný “spirituální problém” ve svém životě nevidíme, ale Bůh si vždycky najde nějaký způsob, jak o sobě dát vědět. Možná, že si někde něco přečteme, možná, že pošle nějakého člověka, kterého známe, aby nám o něm řekl. Nebo zatřese naším světem tak, abychom se probudili a vůbec si uvědomili, že něco není v pořádku a začali Boha hledat. A Bible říká, že kdo hledá…

‘Když mě budete hledat, naleznete mě , pokud mě budete hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je Hospodinův výrok.’

Jeremiáš 29:13-14

‘“Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ‘

Matouš 7:7-8

A můžeme si myslet, že jsme pány svého světa, že rozhodnutí o svém životě děláme my sami, že máme všechno pod kontrolou a nikdo nám do toho nemluví. Bible nám ale říká, že nejsme stvořeni tak, abychom mohli žít sami. Byli jsme stvořeni tak, abychom žili společně s Bohem, byli jsme stvořeni, aby byl pořád s námi, tedy v našem srdci a vedl nás. Proto také máme Ducha, Duši a Tělo. A právě v našem Duchu má s námi být sám Bůh v osobě Ducha Svatého, aby nás mohl vést a pomáhat nám. Pokud tam ale není, pokud je v našem srdci prázdnota, tak ji vždy vyplní Ďábel a jeho poskoci. A nemusíme je zvát, nemusíme něco špatného udělat, aby se tam dostali. Je to pro ně lákavé a příznivé prostředí, ve kterém se objeví automaticky.

Je to jako když vezmeme větší kámen a položíme ho na hezkou trávu uprostřed zahrady. Nechme ho tam takhle několik dní a pak se pod něj podívejme. Tam, kde předtím hezky rostla tráva, bude nyní něco hnědého a všude budou červy a brouci. Musel je někdo zvát? Dívali se odněkud, že jsme tam dali ten kámen? Nebo je to zkrátka prostředí, v kterém se jim daří, které vyhledávají a tudíž, kde se takové prostředí nachází, tam se nachází i oni? A s námi a naším Duchem, tedy s naším srdcem, je to úplně stejné. Buď v něm bude Bůh, nebo v něm bude Ďábel a jeho démoni. Není nic mezi tím.

A Bůh nám neslibuje, že když ho pustíme do našeho srdce, tak náš život bude jednoduchý, nikdy ale nesmíme zapomenout na to, že přes všechny problémy, nástrahy a trápení, které k našemu životu neodmyslitelně patří, pro nás Bůh do naší knihy napsal ten nejhezčí a nejvíce naplňující život, který bychom si kdy dokázali představit. Je to ale život, který nikdy nemůžeme žít, který nikdy nemůžeme ani poznat, pokud Bůh sám není v našem srdci a my se nenecháme jím vést cestou, kterou pro nás dopředu připravil.

A jednou si o našem životě všichni s Bohem promluvíme. Až zemřeme, tak před ním budeme všichni stát. Jedna část z nás, která nepřijala Ježíše jako svého zachránce, bude stát před Bohem sama za sebe, bude se zpovídat ze všech svých hříchů a bude spravedlivě souzena. A ta druhá část z nás bude před ním stát také, ale vzhledem k tomu, že Ježíše přijala jako svého zachránce, se s ním nebude bavit o hříchu a nebude za něj souzena. Tenhle problém Bůh za nás vyřešil sám. Stejně se ale s Ježíšem budeme o něčem bavit. A Bible naznačuje, že přestože budeme vědět, že nás čeká věčný život strávený v Nebi, bude po našem rozhovoru následovat pláč a slzy. Naznačuje, že přechod do věčného života bude pro mnoho z nás “hořkosladký”.

Z jakého ale důvodu? O čem se budeme bavit? Proč by po rozhovoru s Ježíšem následoval pláč a slzy, když před sebou budeme mít to, na co jsme celý život čekali? Proč by následoval pláč, když nebudeme s Ježíšem řešit všechny naše hříchy a naše provinění? Když bude všechno odpuštěno a každé naše provinění od nás vzdáleno tak daleko jako je východ od západu?

Bible na tuto otázku neodpovídá, ale myslím si, že všechny ty slzy mnohé z nás čekají poté, co nám Ježíš po naší smrti ukáže to všechno, co bylo pro náš život napsáno v naší knize. Ježíš nám ukáže, co pro nás v našem životě chtěl, kam se nás snažil vést, ale my jsme se nenechali. Ukáže nám, co všechno jsme mohli prožít, jaké vztahy s ostatními lidmi jsme mohli mít. Ukáže nám, jak jsme mohli ovlivnit životy lidí okolo nás a jak nás mohl využít, abychom pomohli budovat jeho království, ale my jsme mu to nedovolili.

Možná, že nám ukáže životního partnera, který byl pro nás skutečně ten pravý, možná, že nám ukáže děti, které jsme mohli vychovávat, ale dovolili jsme Ďáblovi, aby nás o ně připravil. To všechno, co je napsané v našich knihách, ví teď jenom Bůh, ale až jednou i my uvidíme, co všechno v naší knize bylo, bude to pro nás tak silný zážitek a tak obrovská lítost, že se neubráníme slzám.

Uvidíme, že všechno bylo hotovo, nachystáno od stvoření světa, již pro nás předurčeno a stačilo jenom věřit Bohu a nechat se jím vést. A my budeme vzpomínat a budeme vědět, že jsme v téhle situaci stáli, věděli jsme, co máme udělat, ale neudělali jsme to, protože jsme se báli. Připomeneme si situace, kdy jsme věděli, co po nás Bůh chce, ale zvolili jsme raději variantu, která pro nás byla známější, bezpečnější nebo komfortnější. Uvědomíme si, že jsme byli ve chvílích, kdy jsme sice věděli, že pravé je to, co říká Bůh, ale bylo to pro nás tak neskutečné, tak nedosažitelné a tak nemožné, že jsme se raději nechali přesvědčit o lži a věřili jsme tomu, co bylo snadněji dosažitelné a podle našich pěti smyslů reálnější, místo toho, abychom věřili Bohu navzdory tomu, že v tu chvílí byly jeho sliby pro nás těžko uvěřitelné.

Vzpomeneme si na chvíle, kdy nás naše okolnosti dostaly do situací, z kterých neexistovala cesta ven, které neměli dobré řešení a vzpomeneme si také na to, že místo toho, abychom měli víru a připomněli si, že Izraelité také byli mnohokrát v situaci, z které nebyla cesta ven, ale Bůh vždycky tu cestu našel, i když to znamenalo, že se bude muset rozestoupit moře, tak my jsme to vzdali a nechali jsme naše okolnosti nás držet v zajetí. A uvidíme, že Bůh byl připraven a čekal, stačilo ho jenom následovat ve víře, stačilo udělat jeden krok do “vody” a rozestoupilo by se i naše “moře”.

Vzpomeneme si na situace, kdy jsme z našich problémů vinili všechny a všechno okolo nás, jenom ne sebe. Možná, že jsme byli hodně spirituální a dokonce jsme vinili Ďábla a démony. Ale bude nám Ježíšem vysvětleno, že žádný člověk, žádná okolnost, žádný démon a dokonce ani sám Ďábel neměl tu moc, aby nám zabránil dosáhnout toho, co pro nás Bůh dopředu naplánoval. Tuhle moc jsme měli jenom my sami a kdybychom měli víru a nechali se Bohem vést, neexistovalo nic, co by nás mohlo zastavit.

A Bůh nám tohle ve svém písmu sděluje dopředu. Dává nám to vědět, protože ví, že mít víru není jednoduché, zvlášť když se náš život nevyvíjí tím směrem, kterým bychom chtěli. Zvlášť pokud nevidíme, jaký by všechna ta bolest mohla mít smysl. Ale vždy nám pomůže uvědomit si, kdo je objektem naší víry a co pro nás udělal, i když nemusel. Kdykoliv mohl svoje trápení na kříži ukončit, nechat nás žít si po svém a skončit v Pekle. Neudělal to ale, a to z jediného důvodu. Protože nás miloval.

My si to často neuvědomujeme, sedíme v kině a upřeně sledujeme superhrdiny, kteří bojují se silami zla. Nemůžeme se odlepit od obrazovky, cítíme to napětí, když na tom, jak se hrdinové zachovají, často záleží osudy nás lidí. Ale ve skutečnosti, zatímco my sedíme v tom kině, tak v neviditelném spirituálním světě všude okolo nás probíhá boj o naše osudy a právě ty bytosti s nadpřirozenými silami, které tak obdivujeme, upřeně sledují nás a čekají, jak se rozhodneme my.

A proč se někdo rozhodne Ježíše jako svého zachránce přijmout a někdo ne? Proč ho někdo nechá mít autoritu nad celým svým životem, naplní tak svůj osud a někdo ne? Proč někdo skončí v Nebi a někdo v Pekle?

Bible říká, že tohle je otázka našeho srdce. A naše srdce je to největší tajemství v celém stvořeném vesmíru. Bůh říká, že všechno co děláme vychází z našeho srdce a musíme si ho tudíž nad všechno ostatní chránit. A jak lépe si chránit srdce než tak, že ho svěříme zpět do rukou samotného Boha, který ho stvořil a necháme ho se v něm volně pohybovat?

Protože co skutečně “táhne” srdce každého z nás? Všichni chceme být úspěšní, chceme se cítit přijatí a milovaní. A možná že si myslíme, že budeme úspěšní, přijatí a milovaní, když budeme mít velkou a spokojenou rodinu. Možná, že si myslíme, že budeme úspěšní, když budeme mít hodně peněz nebo budeme šikovní v práci. A tyhle věci jsou samozřejmě žádoucí a dobré, ale položme si otázku, na čem bude záležet za 100 let? Bude pro nás za 100 let náš život méně důležitý, než je teď? K čemu nám bude velká a spokojená rodina, pokud všichni nebudeme společně s Bohem v Nebi? K čemu nám za 100 let budou peníze nebo kariéra, pokud s pomocí našich peněz a naší kariéry nepomůžeme někomu dostat se do Nebe?

Bůh je ve věčnosti, 100 let je pro něj jako lusknutí prstu a proto se na věci dívá z jiné perspektivy než my. Proto jsou pro něj důležité jiné věci než pro nás. A můžeme si být jistí, že pokud mu dovolíme, aby nás zachránil a vstoupil do našeho srdce, aby nás vedl, měl autoritu nad naším životem a naplníme tak svůj osud, tak potom budeme v životě skutečně úspěšní. A součástí našeho osudu bude i říkat lidem okolo nás o něm, o tom jak moc je miluje, jak moc je chce chránit před vším zlým a jak moc s nimi chce strávit věčnost v Nebi.

A proč je tak důležité, aby Ježíš vstoupil do našeho srdce? Protože všechno co v životě děláme z našeho srdce vychází. Proto nám Bible říká, abychom si naše srdce střežili nad všechno ostatní. To je totiž to, co s naším srdcem musíme dělat, střežit ho. Nikdy ho nesmíme slepě následovat a vždy si musíme nejprve ověřit, že to co chce naše srdce je v souladu s tím, co chce Bůh.

Vezměme si situaci, kdy nám srdce říká něco, co je pro nás příjemné, ale Bůh nám zároveň říká něco jiného, co pro nás už tak příjemné není. Co v takové situaci dělat? V tu chvíli musíme mít víru, poslechnout Boha, věřit mu, že nás ochraňuje a počkat si na situaci, kdy nám naše srdce bude říkat to stejné co Bůh. Jedině poté je možné naše srdce následovat a Bůh nám říká, že cokoliv si budeme přát a bude to v souladu s jeho vůli, bude naplněno.

‘Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? ‘

Jeremiáš 17:9

‘Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. ‘

Přísloví 4:2

‘Čeho se ničema hrozí, to na něj přijde, ale touha spravedlivých bude naplněna. ‘

Přísloví 10:24

A tak, kdykoliv se dostaneme k tématu spirituální války, vzpomeňme si, že už jí pro nás někdo vyhrál a vzpomeňme si také, jak jí pro nás vyhrál. Co bylo tou zbraní, která byla mocnější, než všechny síly zla v tomhle světě?

Když nám to pomůže, klidně si vzpomeňme na Tonyho Starka z Avengers. Jak Tony vyhrál tu válku, které byl součástí? Byl to vynálezce, strojní inženýr a vyráběl zbraně, ale bylo to tím, že vymyslel nějakou zbraň, tak komplexní a mocnou, že všechny porazil? Nebo svojí válku vyhrál díky lásce a obětování vlastního života za životy ostatních?

Klidně si vzpomeňme na Harryho Pottera. Byl to vcelku šikovný čaroděj, ale vyhrál válku v jeho světě a porazil Voldemorta jenom díky svému kouzelnickému umění? Díky nějakému speciálnímu zaklínadlu? Nebo jí vyhrál a Voldemorta porazil i díky tomu, že pro lásku k ostatním obětoval sám sebe, aby tak mohl být zničen jeden z viteálů?

A neobětoval se pro ostatní i kapitán Amerika, Gandalf v Pánovi Prstenů nebo Aslan v Letopisech Narnie? Co Harry v Armageddonu nebo Jack v Titanicu? A proč jsou chvíle, kdy se někdo díky lásce obětuje pro ostatní, pro nás tak silné zážitky, když se zpravidla jedná o fiktivní příběhy, které se nikdy nestaly? Myslím si, že proto, že ukazují na ten nejsilnější zážitek, jaký kdy v tomhle životě můžeme mít. Reálný zážitek, o kterém možná nevíme, ale který se opravdu stal a podvědomě po jeho prožití všichni celý život toužíme. Všichni hluboko uvnitř totiž víme, jak bez Ježíše dopadneme a chceme prožít tu skutečnost, že někdo, kdo je naprosto čistý za nás položil svůj život, jen proto abychom mohli navěky být spolu.

A uvědomme si ještě jednu věc. Čeho se v životě všichni nejvíc bojíme? Proč jsou tyhle filmové zážitky, kde se hlavní hrdina obětuje, tak silné? Není to protože oběť zmíněných hrdinů a jejich láska k ostatním je tak velká a silná, že je nedokáže zastavit ani ten největší strašák, který každý v životě máme, smrt?

Smrt a strach z ní je totiž ten poslední tah, který na nás Ďábel má. Je to ten ultimátní tah, kterým Ďábel chce naší válku ukončit a vyhrát. A hrob je tím místem, kam nás chce nakonec všechny dostat. Kdo ale má rád Harryho Pottera, tak ví, který verš z Bible mají na náhrobním kameni jeho rodiče. Je to verš, který popisuje závěr téhle spirituální války a zní: “Jako poslední nepřítel bude poražena smrt.”

Tím, co pro nás Ježíš udělal. Tím, že smrt zakusil za nás za všechny. Tak tím jí porazil a udělal z ní jenom přechod do věčného života v Nebi pro každého, kdo v něj uvěří. A my už se tak smrti a nemocí nemusíme nikdy bát a můžeme žít s vědomím toho, že i když ji vidíme všude kolem sebe, nejedná se o náš konec, ale jenom o přechod do věčného života, kde bude všechno už navždy v pořádku.

A víte jak se říká, že v životě máme dvě jistoty, daně a smrt? Tak nevím jak daně, ale věděli jste, že podle Bible všichni smrt jistou nemáme? O tom ale více v příštím článku, který bude o Ježíšově druhém příchodu a o všem, co nám Bible sděluje o konci tohoto světa…

‘A Bůh sám je ten, kdo půjde před tebou, on bude s tebou, nikdy tě nenechá samotného a nikdy tě neopustí. Nebuďte vyděšení a neztrácejte odvahu.‘ Deuteronomium 31:8

‘Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: “Smrt byla pohlcena ve vítězství.” “Kde je , smrti, tvé vítězství? Kde je , smrti, tvůj osten? ” Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon. Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. ‘

1 Korintským 15:51-57

Zaujal vás článek a přáli byste si přijmout, co pro vás Ježíš udělal? Chcete poznat Boha, který vás stvořil? Chcete jít do Nebe? Podle Bible je cesta následující.

Za prvé si musíme uvědomit, že žijeme bez Boha, že ho neznáme a v důsledku toho jsme hříšní. Musíme si uvědomit, že nejsme dokonalí a nestaneme se dokonalými, ať se budeme snažit sebevíc.

Za druhé si musíme uvědomit, že Bůh narozdíl od nás dokonalý je, Nebe jednou také bude dokonalé a tudíž díky našemu hříšnému způsobu života všichni umíráme a jsme na cestě do Pekla. Že si nedokážeme pomoci sami a potřebujeme dokonalého zachránce, který vzal trest za naše hříchy na sebe a svůj dokonalý život nám daroval. A jediný, kdo může něco takového udělat, je Bůh sám v podobě člověka, Ježíš Kristus.

Za třetí musíme činit pokání. Musíme se zamyslet znovu a změnit směřování našeho života. Místo toho abychom od Boha utíkali jako doteď, začneme utíkat od našich hříchů směrem k němu. Tím vlastně říkáme, že už nechceme žít naším hříšným způsobem bez Boha, ale chceme mít Boha zase v našem životě.

A za čtvrté, když už teď konečně nejsme s Bohem v rozporu, necháme Ježíše Krista, aby vstoupil do našeho života, do našeho srdce a začal nás měnit zevnitř tak, abychom jednou mohli do Nebe. Doteď jsme žili bez něj a od teď začneme nový život s ním.

Prakticky můžeme začít jednoduchou modlitbou, jako je například tahle. Přičemž jednotlivá slova nejsou důležitá, důležité je, abychom je mysleli vážně. Bůh zná naše srdce.

“Já vím, Ježíši, že jsi Bůh, který mě stvořil. Já vím, že můj život je hříšný a bez Tebe jsem na cestě do Pekla. Já se ale od svého hříšného způsobu života odvracím a obracím se k tobě, jako ke svému zachránci. Otevírám Ti dveře svého srdce. Děkuji ti, že jsi za mě zemřel a dal mi nový život svým zmrtvýchvstáním. Děkuji ti, že jsi mě zachránil. Amen.”

Pomodlili jste se a nevíte co dál? Máte nějaké otázky? Přijde vám, že něco, o čem jsem psal není v Bibli? Nebo chcete Bibli začít číst a nevíte, kde začít? Budu rád, když se mi ozvete. Ať už osobně, na email nebo na sociálních sítích.

Asi všichni uvnitř tušíme, že smrtí život nekončí, něco následuje. A všichni doufáme, že to co následuje je něco krásného, něco kde po smrti s úlevou zjistíme, že všechno bude dobré. Něco jako Nebe…

A podle Bible Nebe skutečně existuje, jsme ale na cestě právě tam? Sejdeme se tam jednou všichni? Nebo je něco z naší strany vyžadováno? Pojďme to zjistit.

Nejste zvyklí povídat si s Bohem? Modlit se? Nebo nevíte jak na to? Co o modlitbě říká Bible? Dává nám nějaký návod?

Pokusím se ozřejmit v následujícím článku.

Zanevřeli jste na Boha, protože jste přesvědčení, že není možné, aby existoval dobrý Bůh a dopustil všechno zlo a utrpení, které se ve vašem životě, a na celém světě, děje?

Myslíte si, že všechno to zlo v našem světě dokazuje, že žádný Bůh neexistuje? A jestli Bůh existuje, jak je možné, že tohle všechno dopustí? Kde je, když ho potřebujeme? Není Bůh ve skutečnosti zlý?

Pojďme se na to podívat z perspektivy Bible.